And Will Hit You Like A Storm. Tenhle titulek v prvním teaseru
nelhal. Hodinový dokument Back to the
Roots mapující vznik a působení Sunshine tu sílu skutečně má, koneckonců je
to klipovitá smršť, dokonale uzpůsobená roli „předkapely“, resp. promítání před
nezadržitelně se blížícím živým a živelným koncertem Suns. Typ snímku, u něhož
je zbytečné sedat nebo lehat, warm-up-ová návnada, jež vyžaduje větší plátno a
hutný zvuk, neb dobře odráží řadu zásadních atributů tolik spjatých
s kapelou samotnou. Vášeň, image & humor. Zběsilost a rozervanost v srdci Suns reflektuje fakt, že jakmile bouřlivé tempo dokumentu začíná
v druhé půlce lehce pokulhávat, je vzápětí s vervou nakopnuto zpátky.
Typický smysl pro vizuální stránku odráží zase jak střídmě využitá grafika
(pomačkaná typografie doprovázející celý projekt zbavená typických ostrých
kontur i nové promo fotky v podání Radka Brousila - asi dosud vůbec
nejcivilnější, co se v případě Suns spáchaly), tak způsob, jakým se do
vizuální stránky dokumentu chytře promítá využití archivních materiálů
z poškozené VHSky, souznící a prolínající se s naopak čerstvým a
čistým obrazem.
Ve chvíli, kdy se daří vyvolat obrazová nostalgie (zrnité a vybledlé záběry
z tour po USA), bezprostřední střih (Vojtěch Buchta) vás vzápětí vrhá do
jasnější detailnější současnosti, kdy amatérské home-video nahrazují suverénně natočené rozhovory s osobnostmi spjatými s kapelou. Právě v nich se asi nejvíc projevuje režisérův (Jiří Marshal) cit pro styl. Čímž
nemám na mysli ani tak chytře rozfázované záběry na mluvící hlavy jako spíš chytře vypíchnuté detaily z nejbližšího okolí/prostoru
zpovídané osobnosti, které tak nenápadně přibližují a vystihují její charakter.
Smysl pro efekt a zároveň důvtipná filmařina v jednom současném trendovém balení.
Minulost se tu půvabně tříská
s přítomností ve strhujícím bordelickém chaosu vytvářejícím tempo a atmosféru ne
nepodobnou intenzivní titulní fotce na albu A Weekend in the City v podání nesmírně zajímavé německé fotografky RutBlees Luxemburg. Je v tom tolik spontánnosti, punku, záměrné špíny a tak prudké
kadence, že dokument ve finále vážně působí jako stručné, bezmůrovaté, velmi
vtipné (přívaly ironie a sarkasmu) a krásně hlučné ohlédnutí se v běhu.
Není čas nad tím příliš dumat, není prostor pro nudu, melancholii nebo patos, na
to bude dostatek času až v hrobě; zkrátka dokonalé naplnění sloganu
z bookletu Karmageddonu - I'll Sleep When I'm Dead.
Pokud bych
měl čistě z pohledu dlouholetého posluchače Suns odpovědět stručně na
otázku „tak
jak se ti to, tyvole, líbilo“, říkám tohle: Netušil jsem, že mi B✝✝R dá odpověď na to, "co" a "o čem" Suns vlastně jsou a už vůbec jsem nečekal, že po
zhlédnutí mi dojde, že to za ty roky nedokázal zodpovědět žádný tuzemský
fanoušek (natož publicista) tak příjemně zvláštně a zajímavě a asi i trefně, jako
to tady naprosto s přehledem činí Justin Pearson, Casey Chaos, Neil
Douglas a Ross Robinson. Přesně to přitáhlo mráz na záda, přesně to mě přivedlo k myšlence, jak by mohlo být boží mít přesně
takovou kapelu, o níž můžete z fleku natočit film. Proč? Protože má něco, co
strašná spousta jiných postrádá, aniž by si to uvědomovaly - příběh. Ne mediální,
ale intimní, osobní, bohatý, hořký, prostě svůj. B✝✝R je inspirativní
záležitost.
O.Č.