Velociraptor rocks!

    Prudce inteligentní, mrštný, zákeřný, pořád a pořád nenažraný. Jeden z ústředních šmejdů Spielbergova Jurského parku. Velociraptor! Přesně tak se bude jmenovat čtvrtá studiovka britských Kasabian. První ochutnávkou je vedle mysteriózního coveru videoklip k singlu Switchblade Smiles. Stylově rázná a čistá věc. Hlavní hvězdou kapela, co se nemůže vymanit ze svého malého černého ostrovu uprostřed totální běloby. Křečovitě se snaží prchnout, nejde to, ve finále nezbývá nic jiného, než dát průchod nahromaděnému vzteku, rozflákat své nástroje a zmizet. Přímočaré, ale efektní video neuvěřitelně hladce souznící se zvoleným songem. Kasabian ostatně delší dobu patří mezi ty britské indie-rockové bandy, jejichž videa nejsou jen suché a prázdné sebepropagace. Za vše mluví kanonáda barev Shoot The Runner, béčkový krvák Vlad The Impaler i kytarová gangsterka Fire.

                                                                                              O.Č.            

Vytas plakát, temný rytíři!

   Filmové léto 2011 jede na plné obrátky, hollywoodská studia ovšem tradičně pilně upozorňují na žně příští, na léto 2012. Nolanova netopýří rozlučka The Dark Knight Rises není pozadu. Světová premiéra světem sice zamává až 26. července příštího roku, předešlý miliardový díl temné trilogie ovšem jasně dokázal, že reklamní kampaň je fajn rozjet co nejdříve. PR tým „posledního“ Batmana ani teď neponechává nic náhodě. Nejprve světlo světa spatřila první fotka zbrusu nového záporáka Banea, nyní se dostává na první plakát. 

   Drží tradici teaser posteru, nic přímo neprozrazuje, drží se symbolické roviny, hladce souzní s prvním teaserem, který v USA běží před Potterovým happy endem. Je (plakát) neúprosný, dělá čest temnotě i okázalosti a jakési osudovosti. Nepotřebuje ani uvést titul filmu, jednoduchý účinný design mluví za vše, vizuální orgie předvádět nechce (přeci jenom má „jen“ ohlásit, že se filmu za rok skutečně dočkáme). Pohádka: Temný rytíř se vrátí, povstane z popela, dost možná to vypadá, že přes všechny překážky se i pro obyvatele Gothamu stane konečně legendou. Anebo taky ne. Ohledně plakátu se vlastně nabízejí tři teorie. Za prvé – Temný rytíř skutečně povstává, nesmrtelný netopýří symbol se v pravou chvíli dere z podzemí opět na světlo, jeho síla roste, zločinem prolezlé a zkorumpované město se pod jeho náporem v dobrém slova smyslu otřásá. Za druhé – několik diskuzních přestřelek mezi fanoušky směřuje k tomu, že Nolanovo finále s sebou přinese apokalypsu a destrukci. Temný rytíř sice povstane, ale finální souboj dá zabrat nejenom jemu, ale především městu. Znamení netopýra tak nemíří vzhůru, ale spíš na Gotham dopadá a svou tíhou ho bortí. Za třetí - město a jeho pyšné budovy se rozpadají, vytváření netopýřího symbolu způsobuje jednoduše demoliční efekt. Nic víc. Tak jak? Co na to Nolan? A co Jan Tleskač? Asi nic. Vtipné je, že ve zmiňovaných diskuzích narazíte i na názory typu „Nolan boduje, ten plakát je výbornej“ nebo „Nicneříkající kus, Nolan se moc nepředved“. Pasují režiséra téměř na vrchního grafika, co si po skončení natáčecího dne příležitostně vyrobí nějaký ten plakát. Nechte ho natáčet, prsty v realizaci propagačního materiálu mají jiná zvířata. 

 Zalhat a vzplanout

    První plakát k TDKR pochází z dílny kalifornské společnosti Ignition Print. S Nolanem je pojí ale ještě jedna věc. Z jejich dílny totiž pochází i kompletní série originálních plakátových kousků k Inception. Obří budovy „drtící“ a pohlcující snový tým v čele s Leo DiCapriem. Co kus, to jiný obří výjev zaručeně poutající pozornost. Ikonické plakáty, na nichž se hlavní postavy krčí před monumentálními scenériemi. Plus dokonale padnoucí titulek The Dream Is Real. A pakliže má správná reklama tak trochu lhát, přibarvovat, Ignition Print mají další body navíc. Většina plakátů ze série totiž Inception představuje tak trochu jako rozmáchlou katastrofickou sci-fi, v níž se každou chvílí rulují a bortí města. Lze očekávat, že TDKR se ponese v podobném duchu, teaser poster k Inception (mrakodrapové město, zvýraznění titulu) ostatně působí jako brácha nového Batmana. Ostatními prácemi zápalných Ignition Print se kochejte tady. Pozornosti by neměly uniknout stylovky k Districtu 9, Kick-Ass či k Buried. 

 Téměř dvojčata

   Druhý pohled míří na sérii plakátů propagujících Nolanova Temného rytíře. Vše nasvědčuje tomu, že v designu má prsty, stejně jako v případě Inception, Ignition Print. Ústřední postavy obrácené zády k přihlížejícím, majestátní budovy, které je obklopují, pohlcují je a sužují prostor. Pečlivě zvolená typografie, která je spíše minimalistická než nabubřelá a přepálená. Přesto první pohled zkresluje. Je to zvláštní, ale veškeré info mluví jasně o tom, že s Temným rytířem nemají lidé z Ignition Print nic společného. Hlavním hráčem je tu tentokrát company BLT & Associates působící od počátku devadesátek přímo v Hollywoodu. Za sebou má mj. vydařenou sérii k novému Star Treku, oldschoolový Grindhouse či komiksové Sin City (po zbytku pátrejte lupou na jejich webu). Netuším, jak je možné, že právě oni si nevzali do parády i poslední díl netopýří skládačky, na druhou stranu je to vlastně jedno, poněvadž práce Ignitionu jsou stylově BLT hodně podobné (jen méně sází na herecké ksichty a dávají více prostoru symbolům a prostředí), minimálně tedy stejně dobré, ne-li lepší.

   Finále ale tak i tak patří několika kusům BLT & Associates, konkrétně jejich plakátové sérii věnované právě Temnému rytíři. Jedna pecka vedle druhé.

Temný rytíř, temné město. Pozorovatel a jeho rajón. Být za zády titulní postavy hladce vybízí k subjektivnímu pohledu. Skrze plakát najednou můžeš být s postavou, proniknout do jejího prostoru, dýchat jí na záda, být zvědavý a vidět to, co vidí ona.

Ikonická věc. Titulní hrdina osamocený uprostřed nevyzpytatelné hlučné a destruktivní anarchie. Zaťaté pěsti, odhodlanost, v pozadí čnící se spálený mrakodrap, tentokrát s vypáleným symbolem netopýra. Příjemně drzý, provokativní plakát. Po 11. září 2001 byste těžko hledali něco podobného. Štěstí, že celý tenhle artwork nepostihl totální zákaz jako Spider-Mana, jemuž se v kukadle bohužel v blbý čas odrážela dvojčata.

Syrová a zneklidňující trefa do černého. Návštěva márnice, klinický chlad dělá svoje. Plakát k hororu nebo ke komiksové kriminálce? Oficiálně prohlášeno za nejpůsobivější filmový poster roku 2008. Velké doporučení míří na tento text. Zajímavá interpretace toho, co se na plakátě „děje“ a proč je to tak účinné. Nepředvídatelný Joker začíná mít situaci pevně ve svých rukou, Batmanovi se pomalu, ale jistě rozpadá malé šedé logo. A tak podobně.

It´s all part of the plan. Jokerova čistá práce. Plakát, co během propagace nebyl příliš vidět (jeho slabší punkový brácha tady), ale je lahůdkou. Odstartoval celou sérii jokerovsky zmrvených plakátů. Obrácená reklama; hlavouni propagace se nebojí vsadit na její odvrácenou stranu. V popředí není titulní hrdina, ale jeho záporák, který se nezaměnitelně propaguje po svém. Krev, špína, strach, hnus a Jokerův ujetý humor. Netopýrův symbol složený z křečovitého „haha“ jako absolutní výsměch Batmanovi. A trumf grafiků, co si plakát vzali do parády, samozřejmě.

                                                                                                O.Č.

    

      

    

                     

Thriller, Hitchcock, Sabbath (druhý díl seriálu Who the fuck are Arctic Monkeys?!)

       Pilotní díl seriálu se věnoval obalům třech prvních opičích desek, s dvojkou to bude hodně podobné. Monkeys s neuvěřitelnou lehkostí vyslali do světa naprosto parádní, pozitivní energií napumpovanou čtyřku s názvem Suck it and See. Titulek „nesnesitelná lehkost bytí“ se ke kapele nikdy nehodil tolik jako nyní, v souvislosti s tímto albem. Povznášející, přímý a hladce odzbrojující tah na branku. Suverénní trefa do černého. Jakoby se chlapci na nádherně rozervaném Humbugu zbavili svých démonů a na nové náhravce se představili v čistším, mnohem přístupnějším světle. Jako kapela, co touží po kvalitativním růstu, progresu dosahuje naprosto přirozeně. S frontmanem, co roste pěvecky i textově. Zpátky ale k tématu. Ke coveru a k proměnám typografie v názvu kapely samotné.

 

      

       Mužem činu je Matthew Cooper. V tuto chvíli zastiňuje i kapelu, ten kluk si takový prostor zaslouží. Britský grafický designér, osobitý, stylově rozpoznatelný mág. Náhled do jeho portfolia je jako procházka elegantním marketem, který nabízí nesmrtelný pop-art i značnou dávku surrealismu. Oči těkají z obalu na obal, baví je rozmanitá barevnost jeho prací, vybroušené grafické motivy a hlavně nepřehlédnutelná typografie. Málokdy zbytečně přeplácaná a složitá, spíše přímá a jednoduchá, přitom výrazná i hravá, naplno využívající barvy. Cooper se navíc s Monkeys už moc dobře zná. Stojí za designem coveru k Humbugu, jemuž vévodí v minulém díle propíraná fotka od Guye Aroche a krom toho také zhotovil naprostou perlu v podobě obalu k singlu Crying Lightning. Temná, zvláštním způsobem zneklidňující záležitost s vlastní atmosférou. Ostatně stejně jako jeho další práce, cover k debutu The Last Shadow Puppets dua Turner & Kane (samotné foto sice není od něho, nicméně celou bondovskou sexy záležitost skvěle doplňuje právě jeho padnoucí typografie v názvu alba a bandu). Anebo vynikající plakáty propagující Humbug i Suck it and See po stěnách londýnského metra a všude jinde (o nich třeba příště).

      Takže to je Cooper, Matthew Cooper, vystudovaný grafik z Harrow College. Ví, co znamená komplexní tvorba. Přímost a jednoduchost zůstává v popředí právě i v případě coveru k Suck it and See. Zatímco Humbug staví na dominantní fotce floutkovské kapely, dvou zcela odlišných logách a všudypřítomné „pouštní“ barvě, obal k SIAS je v tomto ohledu jednodušší a jednotnější. Základem je béžová (Anebo ne? Jsem definitivně barvoslepý?), která pročišťuje špinavost pouště. Vynořuje se z ní strohý slogan, titul alba společně se z brusu novým logem bandu v černém kruhu. Samotný název desky mluví za vše, Cooper ho nechává naplno vyniknout, dominuje přední straně, je těžko přehlédnutelný i pro všechny, co o desku jen čirou náhodou zavadí očima v regálech obchodů. Chytrý tah i provokativní vtípek zároveň. Cooper jakoby vybízel: nejdřív si to poslechněte, pak uvidíte, pak si utvořte své vlastní obrazy. Zapojte fantazii. Kapela si zase vtipně pohrává s významem názvu. Na první pohled těžce provokativní záležitost, která v amerických marketech musí být pro svou drzost a nezdvořilost přelepena černou páskou, aby náhodou svou explicitností nesejmula některé z přecitlivělých a přeteklých všežravců (více v tomto článku). Ve skutečnosti ale povedený fór, který získává o dimenzi navíc s turnerovsky básnickým, imaginativním textem ke stejnojmenné písni. Osobně by mě zajímalo, jakým stylem by se Cooper popral s designem a typografií v případě, že by desce zůstal jeden z jejích prapůvodních názvů – Thriller. SIAS je v tomto ohledu ovšem efektnější záležitostí, co sama o sobě zajišťuje výbornou reklamu (přecitlivělá americká cenzura mluví za vše) a především vystihuje humor kapely samotné. Navíc, upuštění od zamýšleného Thrilleru bylo dobrým tahem i pro zklidnění rotace Jacksonovy mrtvoly. 

      Mimochodem, určitá zmiňovaná strohost patří i k vnitřku elegantního papírového obalu, který působí jako zmenšenina pro vinyl. Vyplňuje ho tajemně rozostřená fotka kapely uprostřed pouštní nekonečnosti. Ladí s vnějškem i hudebním obsahem nahrávky; Cooper s přehledem vystihuje atmosféru stejně přesně jako v případě Humbugu.

Proměny v typografii názvu AM

Školácký charakter

(Whatever People Say I Am, That's What I'm Not)

První zářez liverpoolské design party Juno. Styl padnoucí ke špinavé kocovinové titulní fotce společensky zřízeného chlápka. Logo, co si přímo říká o nejrůznější barevné kombinace na trikách. Dobře sedí i k faktu, že jde o debutovou placku. Působí jako nezměněná verze, kterou si Turner načmáral do sešitu během totální nudy ve škole.

Heavy metal

(Favourite Worst Nightmare)

Juno se vyznamenává podruhé. Jednotlivá písmena jako masivní pokřivené sloupy, bažinatá barva, expresivní „Arctic Monkeys“ jako název démonického béčkového hororu, dokonale souznící s nočními můrami z druhé studiovky. Sebeironie a nadhled je cítit na sto honů. Za pozornost stojí i singlové designy. Brianstorm jako název tvrďáckého heavymetalového bandu anebo jako logo k masivnímu sci-fi opusu, Teddy Picker coby srst Teddy Beara anebo jako pavoučí horor ze zdivočelých 50. let. Ve finále pak Fluorescent Adolescent vzpomínající na plakáty k Hitchcockovým klasikám, nejvíce pak na Vertigo. 

   

  Příliv graffiti 

       (Humbug)     

  

Matthew Cooper poprvé v akci. Nejprve logo, co zdobí titulní fotku na přední straně obalu. Skoro jako ledabyle natištěné razítko s pár nepřesnostmi, či složitě zhotovený titulek na písečné pláži, který se pomalu, ale jistě rozpadá, nechává se rozmetat přílivem. Anebo ostrým větrem v poušti, vyberte si. Podruhé logo, které s přehledem vévodí zadní straně. Kostnatá typografie s ostrými hranami a přitom stále elegantní. Bylo by z toho skvostné graffiti pro někoho s nickem Arctic Monkey

.

 

Vlající opice

  (Suck it and See) 

Cooper znovu vrací úder. Do třetice dokazuje, že jednoduchá a výstižná typografie může dominovat všemu ostatnímu. Vlnící se monument, který se šikne do barev americké vlajky na tričku pro tamější tour. Cooper možná nabral inspiraci v coveru pro Master of Reality od Black Sabbath, který ostatně dost přesně odpovídá jeho vkusu. Možná ale taky ne, konkrétnější důkazy nemám, sorry. 

                     
               O.Č.