O Mandrage jinak

Nejde mi o zapálenou obhajobu či přímý stěr tvorby milovaných/nenáviděných Mandrage, zaměřím se krátce na věc, jež může zaujmout kohokoliv, kdo se zajímá o vizuální řeč hudební scény.  

Mandrage si od vydání třetí studiovky Moje krevní skupina (2011) svou image budují pečlivě zejména při živých vystoupeních. Ústřední barvy jsou červená a černá, hlavním motivem tři statné rudé pruhy, které působí jako futuristické sloupce značící čerstvě naběhnutou energii. Jednoduchý strohý motiv, který vyvolává dojem určité přesnosti, pevnosti a napětí. V pozadí pódia od shora dolů visí rovněž červené horizonty, přičemž ono logo složené ze tří pruhů je ve středu pódia vedle bicích a nově i na praporech umístěných na obou stranách stage. Co se samotné pětice muzikantů týče, ta nejdříve figuruje ve výrazných draculovských uniformách, které z ní tvoří cosi jako „agenty krevní skupiny“, s blížícím se příchodem aktuálního alba Siluety ale design uniforem přidává na civilnosti a praktičnosti.  

Vizuální současnost je v případě Mandrage čím dál ucelenější a patřičně eklektická; vizuál Siluet na mě osobně působí jako kličkování mezi barokní image My Chemical Romance v období jejich The Black Parade (viz pohřební uniformy a obdobně sevřená živá audiovizuální performance) a především velkou politickou érou Green Day, k nimž mají Mandrage v tomto ohledu momentálně asi vůbec nejblíže. Právě GD během své velkorysé tour s American Idiotem v letech 2004 – 2005 rovněž plně využívají kombinaci grafického minimalismu s červenočernými doplňky zasahujícími až k těsným kvádrům a upnutým kravatám. 

Na uniformy nedochází, ale není k tomu daleko a je i po letech zajímavé sledovat, jak se GD například během obřího koncertu v Milton Keynes daří svou operní rozmáchlost a dramatičnost přenést do ztvárnění pódia a veškerého vizuálu okolo. Což má ostatně za následek i to, že kapela během vystoupení záměrně působí jako doprovod k obřímu ceremoniálu nově vzniklého režimu / hnutí, které dobrovolně propadlo fascinaci estetikou Třetí říše. Vše je zkrátka divadelně nabubřelé přesně tak, jak to měli nacisté rádi, jen v bílých kruzích jsou namísto hákových křížů postavy lámající se před výboji elektrizující energie anebo krvácející granátová srdce. Z nynějšího vizuálu Mandrage číší příbuzná nabroušenost, lehká provokace i cosi jako imperialistický náboj. Karel Veselý v rozhovoru o sebevražedných videoklipech na FMzine říká, že „populární hudba pro mě není jen samotná skladba, ale je to vlastně celý balíček se vším všudy, s určitou image i s klipem“. Z balíčku od Mandrage by se sice dala řada věcí vyhodit, ovšem jejich důsledná péče o vlastní vizuální „ksicht“ je na poli současné české mainstreamové popkultury minimálně pozoruhodná.     

V rozhovoru pro server Play.cz kytarista kapely P.Bolan tvrdí, že tři svislé linky na coveru nové desky "Mohou představovat písmeno M. Mohou představovat odkazy na hudební vlivy. Mohou to být klidně tři zapalovače na stole v hospodě, nebo jen tři fiktivní siluety. Mandrage je slovo, které může mít jakýkoli význam, a tohle je minimalistický symbol představující to slovo."

  
O.Č.