Středometrážní film I´m Here režiséra Spikea Jonzeho rozhodně za zmínku stojí. Příběh robota prožívajícího každodenní stereotyp, který ukončí až milostné vzplanutí k jiné robotce, je v mnoha ohledech spřízněný s Jonzeho předchozí videoklipovou tvorbou - určitý druh výstřednosti je v běžném světě zobrazován jako něco samozřejmého (viz. Da Funk nebo WAX - California). Kromě toho Jonze pracuje s půvabným rozporem, když dává robotům podobu „anachronického počítače“ a zároveň jim propůjčuje velmi lidské vlastnosti, včetně milenecké naivity či melancholie a osamění (velkou zásluhu má v tomto ohledu i herec Andrew Garfield – The Social Network). Zdánlivě banální historka o lásce dvou strojů proto může být stejně tak zábavná, jako existenciálně trpká.
L. M.
Žádné komentáře:
Okomentovat