Králova řeč
autor: Alexandre Desplat
Recenze původně psaná pro moviezone.cz
O tom, že drama Králova řeč bezezbytku naplňuje schéma a představu oscarového filmu se hovořilo ještě dlouho před vlastním udílením cen. Nejinak se má věc i s hudebním doprovodem, za nimž stojí francouzský skladatel Alexandre Desplat (Muž ve stínu, Harry Potter a Relikvie smrti). Ovšem zatímco v hlavních kategoriích uspěl snímek takřka bez výjimky, Desplatova hudba zůstala ve stínu méně klasického, převážně elektronického soundtracku k filmu o zakladatelích Facebooku The Social Network. Jaký kontrast mezi Reznorovým moderním hudebním doprovodem a Desplatovou komorní, v mnoha ohledech velmi konzervativní hudbou, navíc střiženou přesně ve stylu, který je pro tohoto skladatele výstižný.
Nečekejte velké emoce ani vyloženou dramatičnost, Desplatova hudba je po většinu času „tichá“, výrazově jednoduchá, ve výsledku však naprosto přesná a vystihující podstatu filmu. Skladatel si vystačil s jednoduchou instrumentací (převážně klavír, smyčce, příležitostně pak flétna) a obratně střídá dvě hudební roviny: dvojí poetiku, která je analogická k vlastnímu způsobu vyprávění. První z nich je hravá, rozvernější poloha (The King´s Speech - Bertie se zbavuje koktání, učí se hovořit na úrovni hodné panovníka), druhá pak výrazově hlubší, tudíž i podstatně truchlivější (Lionel and Bertie, The King Is Dead). Je v ní reflektován především chod dějin, hrozba nastupující války, ale i osobní problémy krále Jiřího VI, jeho slabosti a konflikty. Kromě původní Desplatovy hudby obsahuje soundtrack i dvě klasické skladby od Ludwiga van Beethovena, přičemž králova závěrečná řeč za doprovodu Symfonie č. 7 budiž důkazem přesného skloubení hudby, obrazu a střihu.
Ve své nenápadnosti jde o půvabný a stylově sevřený soundtrack, prostý jakýchkoliv nadbytečných efektů či povrchnosti. Králova řeč je dílo, které divákovi, resp. posluchačovi záměrně nepodsouvá hluboké emoce, ani po vzoru hollywoodských postupů nemanipuluje, neusměrňuje v citovém rozpoložení. Naopak, Desplatova hudba (jinak velmi příjemně poslouchatelná) je na úrovni pocitů otevřena jakékoliv interpretaci; dokáže působit jak melancholickým, tak vnitřně dramatickým dojmem. Místy zase soundtrack baví svou hravostí (především klavírní party), nicméně vše je sladěno do harmonického celku. Autor nesahá k expresivnímu výrazu či nadbytečnému patosu, ale s vkusem a grácií sobě vlastní ilustruje komorní příběh na pozadí dramatických událostí. Motivicky méně košatý, nicméně líbivý soundtrack zaujme především na soustředěný poslech, avšak může posloužit i jako příjemná hudební kulisa. Ani v jednom případě však hudba nepolevuje z kvalitativní náročnosti.
Hodnocení: 8/10
Žádné komentáře:
Okomentovat