Skladatelé Tom Tykwer, Johnny Klimek & Reinhold Heil spáchali asi nejlepší filmový soundrack roku 2012. Jejich doprovod k rozmáchlé sci-fi Atlas mraků (adaptaci románu Davida Mitchella Cloud Atlas) skvěle naplňuje velikost samotného snímku.
Soundtrack k filmu Parfém: Příběh vraha (2006) jsem ve své době
dokázal poslouchal i několik hodin denně. Triumvirát Tykwer/Klimek/Heil
zkomponoval vypjatou, melodramatickou hudbu, která vychází z nejlepší
tradice klasicismu – zpěvná melodika, orchestrální bohatost i kompoziční
preciznost. Tykwer navíc pochopil, že přesná hudba dovolí přiblížit se
světu vůní spíše než tisíce slov a košatých obrazů. Hudební doprovod s
řadou přívlastků, kudrlinek, ale i proměnlivých nálad – dokonale
průzračný soundtrack přímo určený k chůzi, k podkreslení tepu života
okolo nás.
Atlas mraků volně navazuje na tendence Parfému, dost
možná je dovádí k dokonalosti. Především je dramatičtější, výpravnější,
hlavně pak rozechvěle jemný. Hudební obraz plný půvabných a silných
melodií, které rezonují ještě dlouho po vypnutí CD přehrávače. Nesejde
na tom, zda-li znáte film či nikoli, harmonie, respektive komunikace
mezi autory a posluchači funguje naprosto báječně. Je samozřejmě
nabíledni, že v kontextu s filmovými obrazy cena a kvalita hudby ještě
povyroste. Především dramatické skladby jsou tím méně zajímavým a
neznalost kontextu jim ubírá mnohé (Sloosha's Hollow). Vzletnými se
stávají až v okamžiku, kdy dojde k prolnutí akce s ústředním motivem
(Sonmi-451 Meets Change). Ačkoliv se děj filmu odehrává v několika
časových rovinách, hudba je nadčasová a všechny linie doslova pojí
dohromady. Vytváří pevnou klenbu nad komplexním vyprávěním, které svedlo
několik rozdílných období, společenských změn a kulturních vlivů.
Vždy je mnohem snazší vynášet příkré soudy a psát o věcech nepodařených. Chyby jsou očividné, každý má v danou chvíli před očima zřejmou a správnou alternativu toho, jak měl výsledek vypadat/znít. Chválit, být věcný a nezahlcovat superlativy je však složitější. Obhajovat Atlas mraků je záludné, jelikož je v řadě ohledů takřka bezchybný, pro někoho tím pádem chladný až odtažitý. Každopádně překračuje rámec většinové produkce, i když velmi chytře využívá zavedené konvence a postupy. Je stejně jako Parfém: Příběh vraha spíše dílem „vážné hudby“, méně pak tradiční filmovou kompozicí. Soundtrack, které může v řadě momentů věhlasně čnít nad obrazy a dávat jim další rozměr, ne jen ryze ilustrační rámec (The Cloud Atlas Sextet For Orchestra). si ale vážím i proto, že svůj potenciál neutápí v laciné pompě či okatém krasosmutnění. Zkrátka i „velké emoce“ lze sdělit způsobem střídmým a elegantním. Ve střední části alba to tu a tam zaskřípe, občas vyvstane nějaký ten záchvěv nudy, nicméně poslední třetina se řadí mezi nejintenzivnější okamžiky vůbec (Death Is Only A Door, Cloud Atlas Finale). Naprosto podlehnout je někdy moc příjemný pocit.
Největší pecky: Cloud Atlas Opening Title, Death Is Only A Door, Cloud Atlas Finale,
The Cloud Atlas Sextet For Orchestra, Cloud Atlas End Title
(text byl původně publikován na moviezone.cz)
L.M.
Žádné komentáře:
Okomentovat