OST souboj: Zimmer vs. Shore, velké finále vs. špinavé kytary

Jeden završuje monumentální legendu, druhý si na pomoc povolává indie-rockaře z Toronta

 Hans Zimmer: The Dark Knight Rises

V případě soundtracku Temný rytíř povstal jsem se nechtěl ukvapit a s definitivním hodnocením počkal až po shlédnutí filmu. I když v tomto přístupu spočívá jedna záludnost. Způsob, jakým Zimmer prezentuje hudbu na samostatném albu, se totiž tu více, tu méně liší od toho, co lze slyšet ve filmu. Dlouhé suity propojují několik melodií i drobných fragmentů, které jsou jinak volně rozvrstveny napříč dějem. Řadu posluchačů znalých soundtracku proto překvapí, že jedna z nejlepších skladeb  Imagine The Fire se ve filmu prakticky neobjevuje a zazní pouze její náznaky a variace. Koneckonců, ani předešlý Temný rytíř toho nebyl výjimkou. Frustrující byla snaha zachytit skladbu Like A Dog Chasing Car - batmanův motiv rozvinutý do největší krásy zdobil pouze soundtrack a část závěrečných titulků.       

Temný rytíř povstal bude mít bezesporu řadu fanoušků i hudebních odpůrců, přičemž sympatie k poslednímu soundtracku trilogie se podstatnou měrou odvíjejí od toho, zda-li akceptujete poetiku dílů předchozích. Styl je sice identický (Zimmer tentokrát komponoval bez podpory Jamese Newtona Howarda), nicméně ocenitelný a daleko pozoruhodnější je způsob, jakým doznívají, aktualizují se motivy z dílů předchozích. Hans Zimmer je sice autorem moderním, jeho přístup a práce s leitmotivy je však klasická a nebývale soustředěná. V určitý moment, jakoby Zimmer svou hudbou nesledoval jen konkrétní postavy, ale pokoušel se zhudebnit především činy a nadčasové ideály. Burácivý vokál „deshi basara“ (povstaň) je zpočátku prezentován jako motiv Banea a jeho diktatury, postupem doby však poněkud mění na významu. V okamžicích Waynovy smělé touhy pokořit zdi věznice se stává hymnou jeho „zmrtvýchvstání“. 

Batman začíná byl především o strachu a jeho překonávání, ne nadarmo soundtrack utvářely agresivní ruchy a syntetické plochy. Temný rytíř podléhal experimentům se zvukem a punkové poetice, zatímco hudba pro závěr trilogie vypovídá především o síle a velikosti – sborové skandování na pozadí majestátních melodií. Uzavření ságy se odehrává v nadmíru důstojném rázu a stejně, jako se uzavírají kapitoly filmových hrdinů, i hudba doznává logického vývoje a výsostných okamžiků, kdy se motivy z jednotlivých dílu prolnou a vytvoří vzorovou koláž batmanovského cyklu (Rise). 

Při nákupu soundtracku lze stáhnout další bonusové skladby, které rozhodně nejsou zanedbatelné či nedůležité. Mým favoritem je šestiminutová „suita“ The End, hraná na syntezátory. Nejenže působí místy až hypnotickým dojmem, ale nechá připomenout Zimmerův styl 90. let, velmi specifickou, pro někoho snad „naivní“ poetiku, která však nejednoho posluchače zlákala na vlnu filmové hudby.    

P.S.: Zcela neplánovaným “přídavkem” je sladba Aurora, věnovaná obětem červencového masakru v denverském kině, při kterém zahynulo dvanáct lidí. Výrazově prostá melodie vychází z batmanovského motivu, absentuje však orchestr či hutná elektronika. Instrumentální okázalost je nahrazena  sborovým zpěvem, který zaručeně vyvolává mrazení po celém těle.

Největší pecky: Gotham's Reckoning, Why Do We Fall?, Imagine The Fire, The End, Risen From Darkness

Howard Shore & Metric: Cosmopolis

Elektrické kytary, syntezátory a písně indie rockové skupiny Metric. Howard Shore se nebojí experimentovat a nedlouho po klasické kompozici pro Nebezpečnou metodu přichází s temným a „špinavě“ kytarovým soundtrackem. Pochopitelně se najde paralela se starší hudbou pro Crash (1996), která si rovněž zakládala na bizarně znějícím kytarovém základu. Cosmopolis ho však hravě předčí, je rozmanitější a posluchačům daleko přístupnější. I přes „omezený“ rejstřík nástrojů není hudební doprovod jednotvárný, ale naopak výrazově pestrý - sotva se chvějící struny (Asymmetrical) střídají ostré kytarové rify (Benno). Výsledek zní moderně i nadmíru originálně. Pozvolna vygradovaná skladba Benno pak dosahuje obdobně extatických účinků jako melodie Death Is the Road to Awe z filmu Fontána (autor: Clint Mansell) . Cosmopolis znamená svěží vítr v záplavě ryze konfekčních soundtracků. V neposlední řadě je pak dalším důkazem toho, že fúze s nefilmovými hudebníky se opravdu vyplácí. Čistě instrumentální skladby doplňují tři písně a přinejmenším Long to Live od skupiny Metric je vskutku famózní!

L.M.

(oba články byly publikovány na moviezone.cz)