Reid´s not dead

Grafický pankáč Jamie Reid, "ten týpek od Sex Pistols" 

UK nedávno oslavilo svou diamantovou královnu. Rovná šedesátka na trůně. Bez mrknutí oka. Klobouk dolů, na druhou stranu je třeba výročí využít k připomenutí persony z druhé strany barikády. Jamieho Reida. Dnes již pětašedesátiletý anarchista ještě nedávno vystavoval v Leedsu v garážovém galerijním prostoru a celá pankáčská exhibice dostala trefný název Ragged Kingdom. Představil na ní jak své současné barvité psychedelické koláže, tak starší, dnes už legendární grafiku ze 70. let. Řeč je samozřejmě o výtvorech, jimiž Reid potvrdil kultovní postavení tehdejšího zjevení jménem Sex Pistols a definoval punkový design na dlouho dobu dopředu.

Černá třískající se v kontrastu s křiklavou žlutou a růžovou, typografie písma odkazující na hrubě poskládané výhružné dopisy nebezpečných anonymů. Hlavní poznávací znaky Reidova stylu, který se naplno projevil na obalech samostatných singlů Sex Pistols (God Save The Queen, Pretty Vacant, Holiday In The Sun, Anarchy InThe UK) i samotné desky Nevermind The Bollocks, Here´s The Sex Pistols. Alžběta II. coby kriminální živel s přelepenýma očima i ústy nebo roztrhaná britská vlajka, jejíž díry zacelují jedině sichrhajcky. Je to právě ono zneuctívání státních symbolů, černočerný humor, celková podvratnost a vůbec nálepka čehosi zakázaného, pobuřujícího a ve své době těžce neestetického, co Reidovým počinům dodává na poutavosti ještě dne. Ve velkém se v podobě plakátů stále věsí na zdi pokojů nebo tisknou na bílá, černá a šedá trička nostalgických pankáčů i hipsterů. 

Britský kulturní kritik a mediální teoretik Dick Hebdige ve své knize Subkultura a styl (konečně vyšlo i u nás; doporučuji jako odbornější doplnění ke skvělým Kmenům) píše, že pankáči koncem 70. let začali teatrálně ztvárňovat ekonomickou krizi UK. Otiskli ji do naštvaného slangu, rozedrané a opět pospojované módy a disharmonické hudby („Nejde nám o hudbu, ale chaos,“ prohlašuje Johnny Rotten). Reidovi se pak zase podařilo motiv úpadku, špinavosti a nihilismu vtěsnat do své grafiky, která jakoby odbourávala britský konzervatismus a uvolňovala všechnu urputně skrývanou agresi, odpor a živelnost. Reidových ikonických děl se chytly desítky kopírujících následníků, pracky bohatých sběratelů i galerií (pár kusů se objevilo i na pražské výstavě Decadence Now!). Krom toho se jeho odkaz dostal také k filmu, čímž se děsně elegantě dostávám k Nolanovu Temnému rytíři.

Heath Ledger se svému nesmrtelnému ztvárnění Jokera oddal naprosto se vším všudy; jako nevyzpitatelný pankáčský klaun nabíral inspiraci u narkomanské neřízené střely Sida Viciouse i násilnického showmana Alexe DeLarge z Mechanického pomeranče. Reidův odkaz se pak naplno projevil zejména během velkorysé virální kampaně, která krátila čekání na premiéru filmu a úspěšně mobilizovala všechny nedočkavé fans. Ti měli mj. možnost pročítat si internetové The Gotham Times, které Joker překřtil na The Ha Ha Ha Times a sám je ručně zprasil přesně ve stylu Reidovy sexpistolské grafiky. Joker jednoduše popadl barevné fixy a spreje, nůžky a lepidlo a pustil se jdo vysmívání se jak svému úhlavnímu netopýřímu nepříteli, tak nadějnému Harveymu Dentovi, samotnému městu i jeho obyvatelům. Kdoví, zda si během toho navíc nenechal hrát právě Sex Pistols – sám o sobě ostatně v závěru filmu tvrdí, že je „agent of chaos“, přičemž Pistole jsou tradičně považovány za „agents of anarchy“. Na společné fotce by jim to tolik slušelo. www.thehahahatimes.com.

O.Č.

(publikováno v hudebním magazínu Full Moon, č. 24)