neděle 3. července 2011

Thriller, Hitchcock, Sabbath (druhý díl seriálu Who the fuck are Arctic Monkeys?!)

       Pilotní díl seriálu se věnoval obalům třech prvních opičích desek, s dvojkou to bude hodně podobné. Monkeys s neuvěřitelnou lehkostí vyslali do světa naprosto parádní, pozitivní energií napumpovanou čtyřku s názvem Suck it and See. Titulek „nesnesitelná lehkost bytí“ se ke kapele nikdy nehodil tolik jako nyní, v souvislosti s tímto albem. Povznášející, přímý a hladce odzbrojující tah na branku. Suverénní trefa do černého. Jakoby se chlapci na nádherně rozervaném Humbugu zbavili svých démonů a na nové náhravce se představili v čistším, mnohem přístupnějším světle. Jako kapela, co touží po kvalitativním růstu, progresu dosahuje naprosto přirozeně. S frontmanem, co roste pěvecky i textově. Zpátky ale k tématu. Ke coveru a k proměnám typografie v názvu kapely samotné.

 
      
       Mužem činu je Matthew Cooper. V tuto chvíli zastiňuje i kapelu, ten kluk si takový prostor zaslouží. Britský grafický designér, osobitý, stylově rozpoznatelný mág. Náhled do jeho portfolia je jako procházka elegantním marketem, který nabízí nesmrtelný pop-art i značnou dávku surrealismu. Oči těkají z obalu na obal, baví je rozmanitá barevnost jeho prací, vybroušené grafické motivy a hlavně nepřehlédnutelná typografie. Málokdy zbytečně přeplácaná a složitá, spíše přímá a jednoduchá, přitom výrazná i hravá, naplno využívající barvy. Cooper se navíc s Monkeys už moc dobře zná. Stojí za designem coveru k Humbugu, jemuž vévodí v minulém díle propíraná fotka od Guye Aroche a krom toho také zhotovil naprostou perlu v podobě obalu k singlu Crying Lightning. Temná, zvláštním způsobem zneklidňující záležitost s vlastní atmosférou. Ostatně stejně jako jeho další práce, cover k debutu The Last Shadow Puppets dua Turner & Kane (samotné foto sice není od něho, nicméně celou bondovskou sexy záležitost skvěle doplňuje právě jeho padnoucí typografie v názvu alba a bandu). Anebo vynikající plakáty propagující Humbug i Suck it and See po stěnách londýnského metra a všude jinde (o nich třeba příště).

      Takže to je Cooper, Matthew Cooper, vystudovaný grafik z Harrow College. Ví, co znamená komplexní tvorba. Přímost a jednoduchost zůstává v popředí právě i v případě coveru k Suck it and See. Zatímco Humbug staví na dominantní fotce floutkovské kapely, dvou zcela odlišných logách a všudypřítomné „pouštní“ barvě, obal k SIAS je v tomto ohledu jednodušší a jednotnější. Základem je béžová (Anebo ne? Jsem definitivně barvoslepý?), která pročišťuje špinavost pouště. Vynořuje se z ní strohý slogan, titul alba společně se z brusu novým logem bandu v černém kruhu. Samotný název desky mluví za vše, Cooper ho nechává naplno vyniknout, dominuje přední straně, je těžko přehlédnutelný i pro všechny, co o desku jen čirou náhodou zavadí očima v regálech obchodů. Chytrý tah i provokativní vtípek zároveň. Cooper jakoby vybízel: nejdřív si to poslechněte, pak uvidíte, pak si utvořte své vlastní obrazy. Zapojte fantazii. Kapela si zase vtipně pohrává s významem názvu. Na první pohled těžce provokativní záležitost, která v amerických marketech musí být pro svou drzost a nezdvořilost přelepena černou páskou, aby náhodou svou explicitností nesejmula některé z přecitlivělých a přeteklých všežravců (více v tomto článku). Ve skutečnosti ale povedený fór, který získává o dimenzi navíc s turnerovsky básnickým, imaginativním textem ke stejnojmenné písni. Osobně by mě zajímalo, jakým stylem by se Cooper popral s designem a typografií v případě, že by desce zůstal jeden z jejích prapůvodních názvů – Thriller. SIAS je v tomto ohledu ovšem efektnější záležitostí, co sama o sobě zajišťuje výbornou reklamu (přecitlivělá americká cenzura mluví za vše) a především vystihuje humor kapely samotné. Navíc, upuštění od zamýšleného Thrilleru bylo dobrým tahem i pro zklidnění rotace Jacksonovy mrtvoly. 


      Mimochodem, určitá zmiňovaná strohost patří i k vnitřku elegantního papírového obalu, který působí jako zmenšenina pro vinyl. Vyplňuje ho tajemně rozostřená fotka kapely uprostřed pouštní nekonečnosti. Ladí s vnějškem i hudebním obsahem nahrávky; Cooper s přehledem vystihuje atmosféru stejně přesně jako v případě Humbugu.

Proměny v typografii názvu AM

Školácký charakter
(Whatever People Say I Am, That's What I'm Not)


První zářez liverpoolské design party Juno. Styl padnoucí ke špinavé kocovinové titulní fotce společensky zřízeného chlápka. Logo, co si přímo říká o nejrůznější barevné kombinace na trikách. Dobře sedí i k faktu, že jde o debutovou placku. Působí jako nezměněná verze, kterou si Turner načmáral do sešitu během totální nudy ve škole.


Heavy metal
(Favourite Worst Nightmare)



Juno se vyznamenává podruhé. Jednotlivá písmena jako masivní pokřivené sloupy, bažinatá barva, expresivní „Arctic Monkeys“ jako název démonického béčkového hororu, dokonale souznící s nočními můrami z druhé studiovky. Sebeironie a nadhled je cítit na sto honů. Za pozornost stojí i singlové designy. Brianstorm jako název tvrďáckého heavymetalového bandu anebo jako logo k masivnímu sci-fi opusu, Teddy Picker coby srst Teddy Beara anebo jako pavoučí horor ze zdivočelých 50. let. Ve finále pak Fluorescent Adolescent vzpomínající na plakáty k Hitchcockovým klasikám, nejvíce pak na Vertigo. 

   
  Příliv graffiti 
       (Humbug)     

  

Matthew Cooper poprvé v akci. Nejprve logo, co zdobí titulní fotku na přední straně obalu. Skoro jako ledabyle natištěné razítko s pár nepřesnostmi, či složitě zhotovený titulek na písečné pláži, který se pomalu, ale jistě rozpadá, nechává se rozmetat přílivem. Anebo ostrým větrem v poušti, vyberte si. Podruhé logo, které s přehledem vévodí zadní straně. Kostnatá typografie s ostrými hranami a přitom stále elegantní. Bylo by z toho skvostné graffiti pro někoho s nickem Arctic Monkey
.
 

Vlající opice
  (Suck it and See) 



Cooper znovu vrací úder. Do třetice dokazuje, že jednoduchá a výstižná typografie může dominovat všemu ostatnímu. Vlnící se monument, který se šikne do barev americké vlajky na tričku pro tamější tour. Cooper možná nabral inspiraci v coveru pro Master of Reality od Black Sabbath, který ostatně dost přesně odpovídá jeho vkusu. Možná ale taky ne, konkrétnější důkazy nemám, sorry. 

                     
               O.Č.                                                                                                                                                                                                                                                                                
       


   

Žádné komentáře:

Okomentovat