Ayoade? Richard Ayoade? Přece ten, co hraje v IT Crowd
nerda Mosse. V té roli je autentický, výborně pracuje s rytmizací a
tónem řeči, pohybem těla, mimikou. Přitom neustrne v jednom bodě. Postavu
dětinského ajťáka definuje hned první epizodou, nebojí se ji ale nadále
rozvíjet v maličkostech. Hned se nabízí srovnání se Sheldonem z kultovního
sitcomu The Big Bang Theory,
kterého stejně precizně a detailně ztvárňuje Jim Parsons. Ayoade má oproti celé
řadě svých kolegů ještě jedno eso v rukávu. Je to muž dvou tváří. Na jedné
straně populární herec, na té druhé zručný režisér. Minulý rok uvedl do kin filmový
debut, atypickou hořkosladkou komedii Submarine
(u nás jako Jmenuji se Oliver Tate), stojí
rovněž za desítkou hudebních videoklipů a jedním koncertním záznamem. K videoklipům
se váže nejméně pět osobních trademarků. Často točí v dlouhých
nepřerušovaných záběrech, libuje si v hladkých proměnách prostoru, dbá na
britskou eleganci a civilnost, ale zároveň se neštítí stylizace, pravidelně se
vyznává z lásky k brakové lo-fi estetice starých hororů a baví ho bizarní romantici.
A hlavně dokáže vizuálem vystihnout danou píseň – její atmosféru, ducha,
textový význam.
Ayoade patří mezi skoro-dvorní videoklipaře Arctic Monkeys a
má na svědomí vizuální doprovod k Fluorescent Adolescent. Jedna velká
melancholie v retro hávu, která ve třech minutách nabízí střet dvou
gangsterských band (cirkusoví klauni vs. londýnští rozzlobení muži), ale také
hořký konec jednoho přátelství z dětství. Podobné je to i s klipem
k Vlad the Impaler od Kasabian. Hororový kraťas, v němž Noel Fielding
coby Vlad Napichovač řádí s kůlem po britském venkově a masakruje jednoho
teenagera po druhém. Krvavý slasher přesně v takové podobě, v jaké se
v 70. letech rodil, klenot, který by mohl být součástí jakéhokoliv
Grindhouse programu. Staromilská žánrovka, v níž nechybí Ayoadovův smysl
pro humor, ale ani podvratnost, syrovost a zmiňovaná hořkost. Psychopatický
Napichovač s tikem ve tváři je zahnán vymítačskými jeptiškami, pud a touha
ale nemizí, stylizovaná vybíjená tenistek a středoškoláků bude pokračovat dál, není
cesty zpět.
Oba videoklipy pro The Last Shadow Puppets (jak StandingNext to Me, tak My Mistakes Were Made For You) oplývají elegantním bondovským
feelingem a Ayoade jimi stvrzuje pevnou pozici mistra mizanscény. Kamera čaruje
v dlouhé nepřerušované jízdě, tradičně nechává vynikat důmyslnou hru se
svícením a samotný prostor (jednou strohé studio, jindy místo autohavárie),
který nenásilně rozšiřuje a zaplňuje dalšími nápady. Nejdůsledněji rozhodně ve videu
Oxford Comma indie popařů Vampire Weekend. Ayoade se tu uvádí jako hračička ve
stylu Michela Gondryho a inscenuje skvělé divadlo o čtyřech rozmanitých
kapitolách a jednom epilogu. Pro romantický flák Cornerstone od Arctic Monkeys
si vystačí se statickým záběrem na zpívajícího frontmana Alexe Turnera coby
vykuleného romantika v rudém pulovru, sluchátky a magneťákem. On, jeden záběr a
bílá stěna, minimalismus. Je až po uši zamilovaný, okolí mu nerozumí a má ho za
bizarního podivína, jenž je přitom mnohem přirozenější než všichni okolo. Řadí
se po bok hlavního hrdiny ze Submarine
a svým způsobem i vedle samotného Ayoadeho.
Pokud budete hledat spřízněnou duši, zaměřte se na Patricka Daughterse, který vytvořil fincherovsky nervní a mrazivý vizuál k Wrong od Depeche Mode. Oběma jde v první řadě o magii dané písně, oba berou kameru jako živelného průvodce a nevtíravého pozorovatele, oba umně pracují s retro stylizací tak, aby představili něco pevně současného. „Ten týpek z IT Crowd“? To už rozhodně ne.
O.Č.
(publikováno v hudebním magazínu Full Moon, č. 22)
Žádné komentáře:
Okomentovat